KDYŽ SI ŠVÉD HRAJE A ZLOBÍ

Když se švédský spisovatel Anders de la Motte objevil v květnu na českém veletrhu Svět knihy 2014, způsobil v pavilonu, ve kterém vystupoval, menší davové šílenství. Zájemců o jeho povídání a podpis byla více než stovka a poněkud znemožnili průchod daným místem a to na několik desítek minut než se na všechny s autogramem dostalo. Anders de la Motte situaci zvládal s přehledem a dav jej nezaskočil, neboť podobné situace se pro něj staly běžnými. Jeho knihy jsou nadšeně přijímány po celém světě – byly přeloženy do více než 30 jazyků včetně pro nás exotické korejštiny a čínštiny. Věrnou čtenářskou základnu má tento Švéd s francouzským jménem i ve své domovině. Podle tamějších průzkumů je jeho švédským fanouškům nejčastěji něco mezi šestnácti a osmnácti lety. Právě tato věková skupina se s HP, hlavním hrdinou knižní trilogie, dokáže nejlépe ztotožnit. A to je možná důvod, proč jsem se já v onom pavilonu Výstaviště v Holešovicích v květnu nadšeně netísnila. Stárnu.

Henrik Petterson a.k.a. HP je antihrdina. Sám autor v rozhovorech uvádí, že se snažil vymyslet někoho, kdo bude protikladem ke všem těm schopným a akčním policistům a novinářům. HP je líný, bez jakýchkoli ambicí a životem se snaží proplouvat co nejsnadněji bez ohledu na to, je-li nejsnadnější cesta vždy legální. HP nemá stabilní práci ani příjem. HP byl ve vězení. A HP zoufale touží po obdivu a uznání. Chce být vidět, chce víc. A pokud možno bez práce. A právě to z něj dělá ideálního kandidáta pro Hru. Není tedy žádná náhoda, když jednoho dne najde na sedadle v metru zvláštní mobilní telefon, který ho zapojí do Hry. V ní jsou nachystány ne vždy jednoduché a ne vždy legální úkoly, jejichž splněním získává HP nejen obdiv uživatelů herní sítě, ale i dolary na svůj účet.

Naproti tomu Rebecca, Henrikova sestra, je velmi spořádaná a cílevědomá. Snaží se mít vše pod kontrolou a nepřidělávat si zbytečné problémy. Protože těch už v životě měla dost. A tak se snaží, seč může, aby se jí vše negativní vyhýbalo. Autor v několika rozhovorech prohlásil, že Rebecca je vlastně takové jeho „pracovní já“.- Nailina pozn. Jenže Henrikova hra vtrhne do Rebecčina poklidného života a najednou se všechno zdá mnohem spletitější a neuvěřitelnější, ale hlavně o dost temnější. A i lehkomyslný HP zjišťuje, že hrát Hru není tak docela „v pohodě“.

Příběh je psán v jednoduchých krátkých větách, které gradují děj. Na každé stránce ale najdeme spoustu nepřeložených anglických slov, slangových výrazů a „moderních“ technických pojmů. Průměrně vzdělanému čtenáři mladší generace četba jistě nebude působit sebemenší problém, ba naopak, možná ho právě tento styl zaujme. Mě přišel rušivý, kazil mi kontinuitu čtení a poněkud mne vyváděl z onoho stavu napětí, kdy nemůžu odlepit oči od stránky (zvláštní, že například u četby Mechanického pomeranče jsem tenhle pocit nikdy neměla). Uvádí se, že autor v knize často cituje svého oblíbence Kurta Cobaina a postavy seriálu Simpsonovi. Já jsem nic z toho nedokázala identifikovat, ale uznávám, že nejsem dostatečně nadšený fanoušek, Simpsonovi si ráda pustím v českém dabingu. Babičce k Vánocům tuto knihu radši nekupujte, konzervativní čtenář ji taky příliš neocení.

S hlavním hrdinou jsme se nemohla ztotožnit, rozčiloval mne přímo neuvěřitelně. Mystická atmosféra, konspirace, paranoia a bezvýchodnost mne uváděly do deprese. Dovedu si ale představit výborný film natočený podle této knižní předlohy – rychlý sled obrazů, poutavá hudba, zmatený divák. Dobře se mi ale nečetlo. To ale nic nemění na tom, že kniha je zdařilá a zaslouží si pozornost. Do fronty pro podpis autora se sice zcela jistě nezařadím, ale pokračování příběhu se rozhodně nebráním, zvlášť proto, že autor v závěru knihy projevil naprostou marketingovou genialitu a vystřihl na poslední stránce zápletku tak dobrou, že mne povzbudila k rozbití prasátka a nákupu dalšího dílu, přestože jsem si celou dobru říkala „už nikdy a ještě že mám tu hrůzu z krku.“        

Anders de la Motte, Game, Euromedia Group, k.s. – Knižní Klub, Praha, 2013