AMERICKÝ MASAKR ŽÁNRU (V UZBEKISTÁNU)

Občas si ráda dopřeji páteční večer „po americku“. Pytlík chipsů, limonáda obsahující víc cukru než vody, pohodlný gauč a nějaký pořádný akční thriller. Dramatická scéna střídá druhou tak rychle, že citlivějším jedincům hrozí z těch záblesků epileptický záchvat, padouši se kácí k zemi přemoženi hlavním hrdinou a všude je spousta zbraní a umělé krve. Ale může styl amerického akčního filmu fungovat v knize? Hank Steinberg se pokusil dokázat, že ano a svůj thriller napsal ve stylu americké filmové akční tvorby. Jako úspěšný filmový a seriálový scénárista měl k tomuto stylu psaní nejlepší předpoklady. A skutečně se mu podařilo napsat zábavnou knihu plnou efektů. A prodat filmová práva Paramouth Pictures.

Mladí američtí manželé Charlie a Julie touží, aby svět byl lepším místem. A asi proto, že jsou mladí, nerozvážní, plní nadšení a touží po dobrodružství, vydají se šířit svobodu do Uzbekistánu. Bohužel se jim přitom podaří připlést k masakru na Báburově náměstí v Andižanu. Začátek knihy zasadil autor do skutečných událostí. Masakr, při kterém uzbecká armáda povraždila protestující proti diktátorskému režimu Islama Karimova, se v Andižanu 13.5.2005 skutečně stal a je možná vůbec nejhorším masakrem civilního obyvatelstva ve 21. století, přestože to tak podle statistik počtu obětí nevypadá (údajně jsou zkresleny). Hank Steinberg však historické události nepopisuje ani nevysvětluje, přestože by zcela určitě stačily na výbornou konspirační knihu. Používá je pouze jako dramatickou kulisu. Stejně činí i s jinými uzbeckými reáliemi v průběhu příběhu, což podle mého názoru činí z jeho knihy výborný scénář, ale méně kvalitní knižní thriller. Já, coby věrný ludlumovský fanoušek, si neodpustím srovnání – Steinbergův román je jako zfilmovaný Bourneovský příběh – sexy hlavní hrdina, akce, výborná kamera, ale na rozdíl od knihy vám film přijde jako přelétání mezi městy, místy a situacemi bez hlubších souvislostí.

Hlavní hrdina Charlie se po traumatickém zážitku rozhodne i s rodinou vrátit do bezpečí americké domoviny a žít poklidný život na předměstí. Více či méně se mu daří přesvědčit sebe sama, že to je ideální život, po kterém toužil. Dokud Julie nezmizí při výletu do Disneylandu. Charlie začne postupně odhalovat tajemství své ženy, která s poklidným životem zřejmě až tak spokojena nebyla. Začíná série konspirací, střelby, mučení pomocí injekcí a waterboardingu, šílených transportů na druhý konec světa (jednou se snad nechám zaměstnat u spediční firmy jen proto, abych zjistila, jestli jsou v každém druhém kontejneru cestujícím po světě nějací uvěznění a omámení lidé), honiček ve všemožných dopravních prostředcích a výbuchů.

Stejně jako u akčního filmu i u knihy Mimo dosah se můžete do nekonečna podivovat nad tím, kde se v průměrném americkém tatíkovi bere kondička člena speciálního komanda a kde se naučil ovládat malé i velké střelné zbraně tak, že tasí rychleji než profesionálové. Jenže těmito všetečnými otázkami si zbytečně zkazíte „jízdu“ touto knihou.  Na úspěch vrchního zloducha ale zbytečně nečekejte, přestože jeho postava je skoro nejlépe zpracovaná a podle mne je u ní aspoň náznak pokusu o psychologickou hloubku, takže nepůsobí uměle jako dokonalý manželský pár. Čekali byste ale u akčního filmu něco jiného než happy end? Tak proč u této knihy?

Kniha Mimo dosah je obsahově i literárně spíše průměrná. Přesto se u jejího čtení můžete dobře pobavit, necháte-li se unášet příběhem a nebudete-li nad ním příliš dumat. A pokud Paramouth vybere „dostatečně sexy“ herce do hlavních rolí, pak akčnímu filmu podle této předlohy nebude chybět naprosto nic a já se těším na pohodový večer v gauči.    

Mimo dosah, Hank Steinberg, Kniha Zlín, 2014

Tímto velmi děkuji nakladatelství http://www.knihazlin.cz/ za poskytnutí recenzního výtisku.