Den hlavní hrdinky novely Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled je tvořen zrovna
takovým sledem drobných nahodilých událostí – řízne se o papír, ztratí
nabíječku na telefon, na poslední chvíli zjistí, že jí nesedí šaty, dostane se
do dopravní zácpy. A díky tomu jí uletí letadlo. O pouhé čtyři minuty. Což by
samozřejmě nebyla žádná katastrofa, ale sedmnáctiletá Hadley letí doslova přes
půl světa na svatbu svého otce s ženou, kterou nikdy neviděla a ani vidět
nechce. A protože až do teď jakékoli seznámení odmítala, působí zmeškání letu
tak trochu jako chování vzpurného puberťáka.
Oliver, je Brit studující ve Spojených státech, letí do
Londýna také kvůli rodinnému setkání. A ani on není příliš nadšený. Ale na
letiště přišel s předstihem a tak svůj let nezmeškal. A to je dobře,
protože jinak by se býval nebyl setkal s Hadley, která se (se štěstím)
dostala do dalšího letu.
J.E.Smith si vybrala zajímavé téma osudových okamžiků v životě člověka. Od absolventky tvůrčího psaní na Univerzitě v St. Andrews bych ale očekávala přece o něco více „tvorby“, invence chcete-li. Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled je hezká lovestory. Je velmi čtivě napsaná, plynulá a svěží. Díky tomu, že se celý děj odehrává během 24 hodin, nejsou v příběhu žádné zbytečné odbočky. I přesto jsou charaktery postav velmi dobře vykresleny. Pochopitelně se musíme přenést přes ona zažitá americká klišé (autorka momentálně pracuje v New Yorku – pozn.aut.) jako je vzpurná puberťačka s citovým problémem, citlivý a sexy cizinec. Problém této novely je, že se sice jedná o velmi hezký romantický příběh, nicméně je stejný jako stovky dalších. Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled nemá nic, co by ji odlišilo od jakéhokoli jiného milostného příběhu. Hlavní hrdinové nemají nadpřirozené schopnosti, nežijí v luxusu, o kterém se nám ani nesní. Jsou zkrátka běžní. To ale na druhou stranu může být po „explozi“ upířích romantik celkem osvěžující.
J.E.Smith si vybrala zajímavé téma osudových okamžiků v životě člověka. Od absolventky tvůrčího psaní na Univerzitě v St. Andrews bych ale očekávala přece o něco více „tvorby“, invence chcete-li. Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled je hezká lovestory. Je velmi čtivě napsaná, plynulá a svěží. Díky tomu, že se celý děj odehrává během 24 hodin, nejsou v příběhu žádné zbytečné odbočky. I přesto jsou charaktery postav velmi dobře vykresleny. Pochopitelně se musíme přenést přes ona zažitá americká klišé (autorka momentálně pracuje v New Yorku – pozn.aut.) jako je vzpurná puberťačka s citovým problémem, citlivý a sexy cizinec. Problém této novely je, že se sice jedná o velmi hezký romantický příběh, nicméně je stejný jako stovky dalších. Statistická pravděpodobnost lásky na první pohled nemá nic, co by ji odlišilo od jakéhokoli jiného milostného příběhu. Hlavní hrdinové nemají nadpřirozené schopnosti, nežijí v luxusu, o kterém se nám ani nesní. Jsou zkrátka běžní. To ale na druhou stranu může být po „explozi“ upířích romantik celkem osvěžující.
Tuto knihu jsem našla v poličce své mladší sestry, a
když jsem ji četla, ještě z ní vypadávala zrníčka písku z pláže. A
tato charakteristika báječně vystihuje i obsah knihy – čtení pro mladší sestry
na pláž. Nekomplikovaný, romantický, pozitivní příběh, který zvládnete přečíst
za jedno až dvě odpoledne a pokud nebudete mít příliš velká očekávání, budete
si chtít u jeho čtení spíše odpočinout, pak věřím, že se vám tato kniha bude
velmi líbit.
Statistická
pravděpodobnost lásky na první pohled, Jennifer E. Smith, Argo, 2012
Žádné komentáře:
Okomentovat